

Jana krotká
akademická malířka a restaurátorka


Akademická malířka a restaurátorka Jana Krotká se narodila v Praze. Dcera malíře Ladislava Horáčka navštěvovala lidovou školu umění (dnes ZUŠ) a umění jí bylo tak blízké, že se rozhodla studovat obor užitá malba na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM).
Ještě během studia se stala manželkou a matkou, a tyto motivy se začaly dostávat do popředí její umělecké tvorby. Pořádá vlastní výstavy a její díla byla součástí mnoha výstav.
Velkou roli v její kariéře hrála od 90. let také restaurátorská tvorba. Podílela se mj. na restaurování maleb v Portmoneu, ve Valdštejnském paláci a na zámku v Buchlovicích a mezi lety 1994-2002 vyučovala na Vyšší odborné škole restaurování a konzervačních technik v Litomyšli.
Vzdělání
1969-1975 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, obor užitá malba
1975 Zkouška pedagogické způsobilosti
Pracovní zkušenosti
RESTAURÁTORSKÉ PRÁCE (UVEDENY POUZE NEJVÝZNAMNĚJŠÍ ZAKÁZKY)
2009 Bývalá městská věznice v Uničově (restaurátorský průzkum)
2008 Refektář bývalého kláštera v Uničově (restaurátorský průzkum)
2008 Zámek v Buchlovicích - nástropní výmalba (restaurování nástěnné malby)
2006 Hala zámku v Hostivici (restaurování nástěnné malby)
2003-2005, 2007 Kostel sv. Vavřince v Teplicích nad Metují (restaurování nástěnné malby)
2004-2008 Lékárna Nemocnice Milosrdných bratří v Letovicích (restaurování mobiliáře)
2002 Kostel sv. Mikuláše ve Starém Svojanově (konzervace a restaurování)
2001 Okresní muzeum ve Vysokém Mýtě - místnost v 1. patře (restaurování dekorativní šablonové výmalby)
2000 Valdštejnský palác - Valdštejnova pracovna (restaurování nástěnné malby)
2000 Městské muzeum v Chrudimi (restaurování a rekonstrukce šablonové výmalby)
1999 Schodiště Mrtvých v Moravské Třebové (orientační restaurátorský průzkum)
1997 Státní zámek Sychrov (rekonstrukce erbů na fasádě - fresco)
1997 Hřbitovní kaple - kostel sv. Václava v Žamberku (odkrytí a restaurování nástěnné malby)
1996 Zámek Žďár nad Sázavou (odkrytí a restaurování)
PEDAGOGICKÁ PRAXE
1994-2002 Vyšší odborná škola restaurování a konzervačních technik, o. p. s., Litomyšl, I
Institut restaurování a konzervačních technik, o. p. s., Litomyšl - asistentka ateliéru restaurování nástěnné malby
VLASTNÍ VOLNÁ TVORBA
2017 Samostatná výstava obrazů - FZŠ Barrandov
2002 Samostatná výstava obrazů - Galerie Dům u Rytířů v Litomyšli
1993 účast na výstavě - Assemblée nationale v Paříži (ART-I-UM a INDIGO)
1993 samostatná výstava v Galerii a knihkupectví Paseka v Praze
1993 samostatná výstava - Klub U černého orla v Praze
1989 veřejná anonymní sochařská soutěž na pomník bří Čapků - ocenění poroty
1988 účast na výstavě - Galerie Atrium v Praze
1984 účast na výstavě - Hájenka 84 v Praze

o tvorbě jany krotké
"Nemá modely, maluje portréty svého muže, dětí, přátel a známých, nebo figurální kompozice z hlavy, prostě na podkladě vlastní umělecké zkušenosti a imaginace. Její obrazy člověka ztvárňují zejména motiv ženy, ale také milenecké dvojice, děti, ženu s dítětem, nebo jen figuru muže. Portréty, které znázorňují většinou jen hlavu muže či ženy jsou někdy nekonvenčně malovány jako detail ležící figury (vlastně ležící hlavy). např. Hlava muže, nebo Portrét dívky se psem. Lineární kresebnost štětce je doplněna expresivní barevností až fauvistického charakteru. Malířka se nebojí klást vedle sebe plochy ostrých baev a oddělit je důraznou linkou v jiné barvě. Její hlavy mají především výrazné oči. Ty dávají charakter a výraz celému portrétu, postavě či kompozici. Dívají se na nás jakoby se ptaly, nebo jen zvědavě pokukují? Lyrika a poezie je v těch obrazech vidět na první pohled a nemusí být ani zdůrazněna květy, které Jana často maluje. Žena je v kolekci obrazů ve dvou polohách, jako žena-milenka, družka mužova a jako matka, která s láskou vzhlíží ke svému dítěti (např. Obraz Madony). Autorka maluje tváře i celé postavy většinou z profilu, nebo z tříčtvrtečního pohledu, zřídka en face. Silně expresivně malované dvojice působí svojí vitalitou, překypujícím životem prýštícím z jejich těl. Některé obrazy Milenců jsou naopak až mystického charakteru a upomínají vzdáleně na nostalgická díla Munchova (Schoulení milenci). Obraz Velcí milenci naopak připomíná Picassovo modré a růzové období v pevné konstrukci tvaru, zejména řešení hlav, oří a konstrukci v jednom plánu. Jana Krotká je ale svá. Její vlastní malířský výraz spojuje na první pohled všechny vystavené obrazy v jednotný celek působící hlavně emocionálním dojmem nastavujícím zrcadlo dnešnímu člověku. Je takový, nebo ne? Obrazy Jany Krotké nás k tomu vyzývají, jsou hluboce procítěné a opravdové i když estetizující divák by měl možná připomínky k jejich výtvarné formě, která je otevřená a přímá. Živá barevnost je v plném souladu s výtvarným pojetím námětů a jeho myšlenkou. Jak se vzletně říká obsah i forma vjedno jsou. Prostě jsou to obrazy člověka, které nechtějí nic více a nic méně než být malou tichou oslavou lidských citů a vztahů tak jak je malířka zná a vnímá. A to se jí myslím docela podařilo." - Jiří Karbaš