"Nemá modely, maluje portréty svého muže, dětí, přátel a známých, nebo figurální kompozice z hlavy, prostě na podkladě vlastní umělecké zkušenosti a imaginace. Její obrazy člověka ztvárňují zejména motiv ženy, ale také milenecké dvojice, děti, ženu s dítětem, nebo jen figuru muže. Portréty, které znázorňují většinou jen hlavu muže či ženy jsou někdy nekonvenčně malovány jako detail ležící figury (vlastně ležící hlavy). např. Hlava muže, nebo Portrét dívky se psem. Lineární kresebnost štětce je doplněna expresivní barevností až fauvistického charakteru. Malířka se nebojí klást vedle sebe plochy ostrých baev a oddělit je důraznou linkou v jiné barvě. Její hlavy mají především výrazné oči. Ty dávají charakter a výraz celému portrétu, postavě či kompozici. Dívají se na nás jakoby se ptaly, nebo jen zvědavě pokukují? Lyrika a poezie je v těch obrazech vidět na první pohled a nemusí být ani zdůrazněna květy, které Jana často maluje. Žena je v kolekci obrazů ve dvou polohách, jako žena-milenka, družka mužova a jako matka, která s láskou vzhlíží ke svému dítěti (např. Obraz Madony). Autorka maluje tváře i celé postavy většinou z profilu, nebo z tříčtvrtečního pohledu, zřídka en face. Silně expresivně malované dvojice působí svojí vitalitou, překypujícím životem prýštícím z jejich těl. Některé obrazy Milenců jsou naopak až mystického charakteru a upomínají vzdáleně na nostalgická díla Munchova (Schoulení milenci). Obraz Velcí milenci naopak připomíná Picassovo modré a růzové období v pevné konstrukci tvaru, zejména řešení hlav, oří a konstrukci v jednom plánu. Jana Krotká je ale svá. Její vlastní malířský výraz spojuje na první pohled všechny vystavené obrazy v jednotný celek působící hlavně emocionálním dojmem nastavujícím zrcadlo dnešnímu člověku. Je takový, nebo ne? Obrazy Jany Krotké nás k tomu vyzývají, jsou hluboce procítěné a opravdové i když estetizující divák by měl možná připomínky k jejich výtvarné formě, která je otevřená a přímá. Živá barevnost je v plném souladu s výtvarným pojetím námětů a jeho myšlenkou. Jak se vzletně říká obsah i forma vjedno jsou. Prostě jsou to obrazy člověka, které nechtějí nic více a nic méně než být malou tichou oslavou lidských citů a vztahů tak jak je malířka zná a vnímá. A to se jí myslím docela podařilo." - Jiří Karbaš